simplebooklet thumbnail

Kniha o Austrálii - TRIP EDUCANET 2017
 
Je 7.3.2016 a právě jsme vystoupili z letadla Air Berlín, je několik minut před půlnocí,
jsme unavení, stojíme frontu u imigračního oddělení na letišti JKF a studenti se nudí.
Všichni dobře víme, že když se studentinudí, tak trochu zlobí atak trochuvymýšlejí
blbosti. Jedna věc se jim přece jen povedla: Kam pojedeme příště? Ještě z New
Yorku neviděli ani chodník a hned se zajímají kam pojedeme příště. Unavený učitel,
aby se studentů na chvilku zbavil pronesl: “no do Austrálie přece”. Neuběhlo ani půl
roku a začal nový školní rok. Studenti se nezajímali ani tak o to, jaké byly prázdniny,
zda jsme živí a zdraví, ale kdy a jak pojdeme do Austrálie. Myslel jsem si, že si dělají
legraci, ale opak byl pravdou. A tak to všechno začalo. Koloběh shánění letenek,
ubytování, navazování kontaktů v Sydney, scházení se nad programem, odletem a
tak to 7.3.2017 vypuklo.
 
 
 
 
 
 
Austrálie je zemí neuvěřitelných možností, krás přírodních i nepřírodních. Jediná
negativní záležitost je cestování. Do Austrálie se cestuje cca 40 hodin s přestupem.
Jak se do Austrálie dostanete? Letenky do této země nabízí - Korean Air, Emirates
Airlines, China Estern nebo Etihad. Máte - li hodně peněz, určitě zvolte fist class
Emirates, budete mít vlastní pokoj, sprchu a letušku sami pro sebe. Tato letenka
stojí cca 200 000 Kč. My, jelikož jsme škola, jsme volili kvalitu a cenu, nakonec
vyhrál Korean Air.
 
 
Ceny letenek nebyly sice nijak lákavá, ale pořád
nejnižší a navíc nám letecká společnost
garantovala hotel při cestě zpět, což byla zajímavá
nabídka, strávit den v Incheon. Letadla Korean Air
jsou nová, prostorná a pohodl, letí se Airbus A
380, největší dopravní letadlo na světě. Korejské
letušky jsou velmi milé, ochotné a příjemné. Na
palubě nabízejí i korejská jídla, což je zajímavý
zážitek, když si odmyslíte hůlky, pálivé omáčky a
polévky z chaluh. Občerstvení jsme na letu
Incheon - Sydney dostali celkem 3x, tak jsme
hlady neumřeli.
 
Po příletu do Austrálie nás čekala celkem důkladná vstupní kontrola do země. Co si
představit pod pojmem důkladná? Austrálie si velmi přísná - do země nelze přivážet
žádné potraviny, léky, drogy, zvířata. Striktní jsou i pro přívoz cigaret (pouze 50ks),
alkohol je možný přivážet pouze v množství 1.5 litru na osobu, Australané jsou velmi
přísní a tato pravidla a nařízení striktně dodržují a kontrolují.
11.3.2017
V sobotu bylo krásné počasí, a tudíž jsme se dopoledne vydali na pláž. Byl to náš
první den na pláži a všechny nás překvapily vlny, ktebyly obrovské. Narážely na
kameny, které pláž lemovaly a oblast, ve ktebylo povoleno se koupat, byla široká
nanejvýš 20 metrů a byla ohraničena svítivě červenými vlajkami. Na pláži bylo
rozestaveno více než 15 plavčíků, kteří byli neustále ve střehu a naháněli plavce
zpět do vyhraničeného prostoru. Všichni jsme se co půl hodiny mazali slunečními
krémy ve snaze předejít spálení, nicméně se to většině nepovedlo a v noci jsme
litovali. Po poledni se udělalo takové vedro, že se nedalo na pláži vydržet, a tak se
část z nás odebrala na apartmány, kde si udělala oběd a druhá část se šla před
sluncem schovat do restaurace. Po obědě pár z nás neunavených odjelo do
Westfield obchodního centra na Bondi Junction. Okolo sedmé jsme měli sraz,
abychom dojeli společně s Kryštofem autobusem do centra noční Sydney. Nasedli
jsme na autobus (většina poprvé v Sydney) a vydali jsme se na cestu. Na druhé
zastávce autobus zastavil, řidič ohlásil poruchu, my jsme vystoupili a Kryštof usoudil,
že bychom noční show u Sydney opery již nestihli. Odebrali jsme se tedy na pláž,
kde jsme pozorovali skejťáky v místním skateparku na pláži za západu slunce.
Následně jsme se prošli po promenádě a šli spát.
12.3.2017
Vyrazili jsme časně z rána, za úsvitu slunce, udělat si selfie s klokany. Zvíře, kte je
v Austrálii naprostou běžností bylo fascinací ne jen pro nás, české turisty. Nasedli
jsme na metro, ktenás dopravilo na stanici Bondi Junction, odkud jsme vyšli na
stanici autobusu. Autobusem jsme projeli novou část Austrálie, která nám otevřela
svou krásu. Cesta na místo trvala přibližně hodinu a půl. Na místo jsme dorazili
okolo jedenácti hodin. Ze stanice autobusu jsme se vydali v neúprosném vedru za
vysněnými klokánky. Po hodině cesty na slunci jsme vypražení přišli na místo, kde
jsme se měli setkat s klokany. Hned první dvounohý kamarád nás uvítal hopsáním
ve vysoké trávě. Během minuty vzniklo 1000 fotek, různých úhlů a barev. Hned
vedle byla louka, na které se plnili sny ne jen studentů, rodičů ale i učitelů. Klokan
zde, klokan tamhle. Všude byli klokani různých tvarů, výšek a povah. Jídlo, kte
jsme přinesli, konkrétně ovoce(banán, jablko), jsme využili pro krmení klokanů. Tím
jsme je přilákali a dostali šanci si je pohladit a vyfotit se s nimi. Ne jednou se stalo,
že klokani si hráli s dětmi na honěnou. Po dostatečném mazlení jsme se odebrali,
teď pro změnu taxíky zpět na autobusové nádraží odkud jsme jeli domu. V Sydney
jsme dostali rozchod a do večera jsme si každý udělali svůj program.
20.3.2017
V pondělí ráno jsme měli sraz před apartmány brzy ráno, abychom stihli náš ranní let
do Melbourne, které je zhruba 900 km od Sydney. Cesta tam trvá 1,5 hodiny,
nicméně se přiletí na letiště, které je doslova uprostřed ničeho. Do samotného
Melbourne se tedy jede ještě další hodinu autobusem. Vystoupili jsme na
Melbournském vlakovém a autobusovém nádraží a vydali jsme se hledat jídlo.
Utábořili jsme se v food courtu, kde si každý vybral podle své chuti - japonskou,
mexickou, italskou či například vietnamskou kuchyni. Poté jsme nasedli na starou
tramvaj, která nás provezla Melbourne, nicméně jsme v málem padli horkem a
následně jsme došli k našim apartmánům, které byly velmi prostorné a byl z nich
krásný výhled na Melbourne. V 15 hodin jsme se sešli na recepci a tramvají jsme
dojeli (zadarmo!! - v Melbourne funguje tramvajový systém v centru zadarmo, bez
nutnosti mít jakoukoliv kartičku či jízdenku) k tenisovým stadionům, kde se každým
rokem pořádá Australian Open. Jednalo se o obrovský zážitek, nasávali jsme
tenisovou atmosféru a pěšky se vzdálili k vodě přes kterou vedl most. Mostem jsme
došli do místní botanické zahrady. Zde jsme se rozdělili - polovina se šla volně
projít po městě, s hlav zastávkou Starbucks a druhá polovina prošla botanickou
zahradu a došla k pomníku druhé a první světové války, ze kterého byl přenádherný
výhled na centrum. Poté jsme dostali rozchod, abychom se najedli. Někteří zvolili
restauraci, jiní zase vaření na apartmánech. Odebrali jsme se do postelí, abychom
nastřádali síly na další den.