• Jezdec....................................... 6
  • Doteky Osudů.......................... 11
  • Zlý Měsíc Vychází................... 15
  • Sourozenci............................... 20

 

BloodLines

5

Kolikrát jsem si říkal, co se semnou vlastně děje. Byl jsem jiný než ostatní. Můj ostřejší sluch a zrak mě o tom jen přesvědčili, ale mí rodiče mě vydědily. Proč? Proč se na mě dívají skrz své prsty? Celý život jsem hledal odpovědi na tyto otázky, ale teď už vím že jsem celou tu dobu hledal sám sebe a tohle je můj příběh. Řekl jsi pro sebe muž v černé kožené bundě, tmavých jeanach a seděl na motorce. Jel kolem kaňonu v poušti k nejbližší benzínce. Při jízdě přemýšlel nad různými věcmi. Než dorazil k první benzínce. Zastavil a sesedl z motociklu. Vytáhl pistol z pumpy a naléval benzín do motociklu. Když nádrž byla plná zavřel uzávěr a vrátil pistoli na uchyt. Vešel do krámu a pobral si dvoje chipsy a obyčejnou sodovku.

"Prosím, neee! Dám vám všechny peníze, hlavně mě nezabíjejte."

 

Zaslech od pokladní zóny, když mířil k ní, aby zaplatil. "Sklapni a dej mi sem všechny prachy!" Zaslech dál a vydal se k pokladně svižným lehkým krokem. Pripližil se k lupiči ze zadu a pevně ho chytl do kravaty pravou paží. Levou ho posléze odzbrojil. "Volejte policii pane." Zvolal k prodavači a zneškodnil lupiče do bezvědomí. "Tak a já bych chtěl zaplatit za dvoje chipsy,sodovku a plnou nádrž od mé motorky." Dodal a přistoupil blíže k prodavači. "Děkuji vám mnohokrát mladý muži a jak se vůbec jmenujete ?" Optal se ho vyděšený prodavač. "Anthony, Michael Ray Anthony." Odpověděl mu Anthony s úsměvem na tváři a dodal. "Kolik dlužím, pane?"

 

 

Epizoda 1: Jezdec

6

Prodavač se pousmál a zvolal. "Těší mě, milí přítely, nic mi nedlužite. Za to že jste mi pomohl od toho lupiče, tak to je na účet podniku." Anthony se zarazil a ihned zvolal. "Ne to ne, divejte dám vám tady stovku a za benzin dlužím pět set. Jsem nerad dlužen a ke všemu musím už jet." A vtrhnul šest set na pult.

 

"Hodně štěstí."

 

Dodal při odchodu z krámu a prodavač si ho nechápavě prohlížel. Dokud se Anthony nevytratil za dveřmi krámu, pak se dál věnoval své práci. Anthony opět nasedl na svou motorku a vyrazil na západ do Severní Karolíny. Do svého rodného města Raleigh. Před tím než-li odjel, což je zhruba rok, tak poznal dívku jménem Laura. Byla moc půvabná a chytrá, Anthoniho už před tím strašlivě okouzlila. Bohužel to nebylo jako z románku a tak ji musel nechat být. Nedopustil by aby se ji cokoliv stalo, to by neunesl!!

 

"Každé ráno jak vstávám je plný smutku a hlubokého ticha. Je až s podívem vnímat to ticho, bylo tak hluboké a strašidelné že se mi stoho až zatřásla ramena." Zapisovala jsi mladá dívka do deníčku před zrcadlem v županu. Stále se upřeně dívala na svůj odraz v zrcadle. "Lauro, rychle!" Ozvalo se ze spodní části rodinného domu. "Minutku, mami!" Odpověděla jí Laura.

 

Měla překrásné kaštanové oči a lehce kudrnaté tmavé vlasy které ji sahali pod lopadky. V tvářích měla jednoduché jemné rysy a sladký úsměv na tváři. Právě jsi dočistila zuby a usmála se do zrcadla. "Tak a jdeme na to." Vzdělila si sama pro sebe. Po chvíli vylezla z pokoje a šla po schodech dolů.

7

Zastavila se v kuchyni u konve s teplou raní kávou. Vzala si svůj oblíbený hrnek a nalila si kafe. Když se otočila, tak sebou lehce škubla. "Nicku!" Okřikla svého bratra, když ji vzal kávu z ruky a s úsměvem na tváři pokračoval dál kuchyní. Otočila oči v sloup a nalila si další kávu. Jak dopila, popadla klíče a kabelku. Otevřela dveře a chtěla vyjít ven, ale zarazila se. "Lauro, kde jsi?Čekám na tebe už celou věčnost." Zvolala k ní ustrašeně dívka snědé pleti s tmavými vlasy s blonďatými prameny dosahující po ramena. Tmavé jasně záříci oči a s lehounkým nádechem sebejistoty a napomoci. "Promiň, Caroline." Odpověděla ji soucitně Laura. Caroline na ni chvíly upřeně hleděla a pak se zasmála. Laura se taky zasmála a objala se společně s Caroline. Posléze spolu nastoupily do auta a odjeli společně do školi.

 

"Víš co je zajímavé? To že mi taťka pořad vykládá o bájných nestvůrach, které sají krev a podobně. Něco jako upíři nebo co." Vyprávěla jí své nové zážitky Caroline, ale Laura bezvládně pozorovala vše kolem ní z okna. "Hej, Lauro. Vrat' se na planetu země, jo? "

Hukla na ní Caroline jak si všimla, že jí Laura vůbec nevnímá. "Promiň Caroline. To myslí vážně, to zní jak z hororu." Oznámila jí Laura, když se k ní otočila zpět. "Pořád na něj myslíš, viď ?" optala se jí Caroline, když vydělá její utrápený výraz. "Nevím o čem to mluvíš." Odpověděla jí pobaveně Laura. "Dobře, chápu nechceš o tom mluvit." Vzdělila jí Caroline. "Ale moc dobře vím, že pořád na něj myslíš. Proč mu to neřekneš, že se ti líbí? to prostě nechápu Lauro, proč mu to prostě neřekneš. Bud' mu to už řekni nebo to prostě překonej a usměj se." Dodala k ní ustaraně Caroline.

" Víš co máš pravdu, měla bych mu to říct." Zvolala souhlasně k ní a usmála se.

 

8

Jak dojeli ke škole tak Caroline zaparkovala na prakovišti své auto hned vedle školi. a společně vyrazily ke školním vchodovím dveřím. "Něco mi říká že to bude hustej školní rok. " Zvolala k ní Caroline s úsměvem na tvářich a nervozitou v očích. "Ahoj holky." Ozvalo se za Laurou a Caroline zvolala. "Ahoooj, Sophie. Jeeeeeee jak ráda tě vidím." A radostně jí Caroline obejmula na přivítaní a Laura stála opo dál. "Ahoj Lauro." zvolala Sophie a přistoupila blíže k Laure a taktéž ji objala a Laura ji taktéž pozdrav oplatila. Posleze se vydali ke svím skřín'kám, naštěstí je mají nedaleko od sebe, jen pár skříněk od sebe. Laura se zahléděla na své otevřené dveře od skřín'ky kde měla vyvěšenou fotku Micheala. "Lauro, dívej kdo na tebe kouká." Zvolala k ní Sophie a poukázala jednoduchým gestem hlavou směrem za Lauru. "Sophie!" Okřikla jí s úsměvem na oplátku a Caroline mezi tím k nim došla. "No co je to fešák." Oznámila jí a sexym pohledem se oklepala. Zazvonilo na hodinu a holky se vydali do třídy.

 

 "Pane Stevene. vítej te na naší škole." Zvolala ředitelka školy k neznámemu chlapci na kterého se před chvíly dívala Sophie společně s Laurou. Crrrr...ozval se telefon. "Prosím brácho, copak se děje?  Ztratil jsi kompas?" Zvolal do svého telefonu. "Neboj, jsem doma a ano nešel jsem do školy neboj." Dodal dál do hovoru s neznámim. "Měj se, zatím a nezapomen' se chovat slušně pa.." a položil telefoní hovor. Pohlédl do učebny kde před chvíly vešli holky a hluboce a zákeřně se pousmál. "Michaeli jsi otravný." Zvolal jsi sám pro sebe a začal se hluboce smát. "A jde se učit. Už se těším slečno Lauro"

 

Mezi tím před školou... 

9

"Aha, takže Steven jsi šel za Laurou, to musím zarazit než se něco stane!" Zvolal jsi sám pro sebe Michael.

10

Michael popojel o kus dál na parkoviště vedle školy a sesdl z motociklu. Sundal jsi svou koženou bundu a přehodil jí přes svou motorku. Sebral si své chipsy a pomalu se vydal do areálu Laurininy školy. Vydal se po cestičce vedle školy, která vedla kolem školy po parkoviště a hlavní cestu. Michael jsi s toho nic nedělal, když ho pocestní zkoumali zvědavími pohledy. Než-li došel k hlavním dveřím školy, tak si rozbalil své chipsy a pomalinku je začal po malích soustech žvýkat. Lehkým a svižným krokem přistoupil k hlavním dveřím školy a potichu je otevřel. Pomalu přistoupil bez povšimnutí Stevena k druhým dveřím před učebnou ve které momentálně se učila Laura. "Lauro, Lauro, Lauro, kdybys aspoň tušila." Vzdělil jsi pro sebe Steven. Mezi tím Steven pomalu přistupoval ke třídě od Laury aniž by si povšiml svého bratra na proti u dveří. Steven přistoupil ke dveřím a popadl za kliku. Z povzdálí se ozvalo pronikavé zapískání, které se rozléhalo hluboce po chodbách školy. Steven se zarazil u dveří, opět se d'ábeldký pousmál a zvolal s pobavením v tonu hlasu. "Nazdar bráško, jakpak ses měl? Věřím že to byla skvělá dovolená, ale zaslechl jsem, že ti nevyšlo počasí. Bez tak ses kvůli toho vrátil do Raleigh." A pohlédl na něj s jeho jasně světle modrými oči a úsměvem, který se mu táhl hluboce po obličeji. K celkovému dojmu působil svůdně a sexy, také mu k tomu dost napomáhalo jeho oblečení. Tmavé tričko s krátkým rukávem, které měl na sobě uplé a tmavé kalhoty výborně ladili k jeho společenským botám tež stéjné barvy. "Co tady chceš, Stevene ?" Odsekl ho karaně Michael a projížděl si ho od shora dolů očima. "Sám moc dobře víš, že ať ti odpovím

Epizoda 2: Doteky Osudů

11

 jakkoliv, tak odpověď bude znít stejně." odpověděl mu Steven s arogantním nádechem v tónu hlasu. "Laura !!!" Zvolal nervózně Michael a pohled zamyšleně na Stevena.

 

Po chvíly se rozezněm po areálu školi zvonek, který ohlašoval přestávku mezi další vyučovací hodinou. Ze třid vyběhli studenti školy a mezi nimi byly Laura, Caroline a Sophie. Děvčata zamířili ke skřínkám pro učebnice na další novou hodinu. Steven a Michael stále na sebe házeli vražednými pohledy, dokud se za nimi neozval něžný žensky hlas. "Stevene co tady děláš?!" Optala se Laura tázavím a udiveným výrazem v očich s lehkým nádechem nejistoty. "Lauro, taky tě rád vydím a jo mám se fajn. Děkuji za optaní." Odpověděl jí provokativním arogantním tónem Steven s lehkým úsměvem naznačující pobavení. "Nemáš zač, taky jsem nadšená, že tě opět vydím." Oplatila mu Laura a pohlédla na neznámou osobu před ní. "Lauro co jsme si to jsme si. To jako opravdu budem na sebe stále tak romantičtí jak doted?" Optale se jí pobaveně Steven a pohlédl na Michaela. "Ty jsi dneska opět příjemný jako vždy vid'?" Odsekla ho Laura a stále se znažila rozpoznat osobu před ní, připadala jí povědomá. "Já vždy a je fascinující, že jsi ho ještě nepoznala, když si ho tak soustředěně prohlížiš." Vzdělil jí povíšeně a pohlédl opět na Michaela, který uhýbal pohledem od Laury, aby ho nepoznala. "Michaeli? Jsi to ty?" Oběšla ho a se šokujícím pohledem na něj pohlédla přímo do jeho zářivích očí. 

 

Před pěti lety...

 

"Seděl jsem tam celou věčnost na te lavičce v parku na proti školy.

12

 Kde ten Steven zatraceně vězí? Kde se mohl zdržet? To snad není možný, že jsem se ještě neponaučil. Pokažde na něho čekám, vždy má spoždění." Pověděl jsi sám pro sebe Michael, nerovozně a netrpělivě rozhlížel po svém bratrovy. Takto tam seděl další půl hodinu, kdy si četl na mobilu článek o vaření což byl jeho koníček. Potrpěl jsi na dobrém jídle. Je to gurmán. Prudce sebou škubl jak uslišel dunivý dopad na zem před ním. Byla tam mladá dívka, která nejspíš někam pospíchala a neopatrností upadla. Dlouho neotálel, zvedl se a přistoupil k ní blíže na pomoc. "Slečno, copak se stalo? Dovolte abych vám pomohl." Zvolal k ní a okamžitě jí popadl za ruku a pomohl jí vztát. "Moc se omlouvám, že jsem vás vyrušila. Jen jsem pospíchala a neopatrností jsem...a...děkuji." Zvolala k němu s úsměvem na tváři, když mezi tím se propadala hlouběji do jeho zářivích pronikavích ale kouzelně krásných oči. "Jsem Laura  a vy jste?" Optala se ho Laura a nervozně na něj pohledla. "Jsem Michael Ray Anthony a těší mě slečno Lauro." Odpověděl jí milým hlasem a tak též jí oplatil úsměv. "Vy jste zdejší nebo jste cizinec?" Optala se ho zvídavě Laura. "Slečno klidně mi tikejte, zase nejsem nějak starý a jsem zdejší, bydlím tady už 19 let." Odpověděl jí škádlivě Michael a spolu se zasmáli nad jeho poznámkou...

 

"Co tady děláš? Ani jsi nezavolal." Pokárala ho Laura. "Uuuuu...To bude hodně zléé. No nic, spoměl jsem si že musím jít, už jsem měl být dávno někde jinde." Okomentoval Steven bez povšimnutí Laury s Michaelem. "Ze dne na den zmizíš ani se neozveš a máš tu drzost se tady z ničeho nic ukázat?" Odsekla ho Laura dříve než stihla Michael promluvit. "Lauro já ti to vysvětlim..."

13

 Obhajoval se Michael. "Nechci nic slišet zítra v 8:00 budeš v parku, koná se novoroční večírek na zahájení nového školního roku. Promluvíme si tam, musím jít na hodinu. Uvidíme se tam." Odsekla ho Laura a otočila se směrem ke své třídě. Michael se jen nechápavě poškrábal na hlavě a lehce si oddych. "No to nešlo zrovna dvakrát hladce."

14

Blížil se chladný večer a okolo se rozléhalo jen hlasité ticho. Okolo byly jen samé lavičky s popraskanými plastovými kelímky a po pravé straně přes most šuměla voda od potůčku. Slunce zapadalo a zdálky se ozýval praskot větví ze stromu. Mezi stromy v nedalekém lese z druhé strany mostu, ze kterého se ozýval hlasitý praskot větví po běhu pod nohama. Mezi stromy se zjevoval slabý stín, který stále pronásledoval v temnem šeru korunách stromu utíkající  záhadnou osobu. Za nemalou chvíli záhadná osoba vyběhla z lesa. Před ní se rozprostírala prázdna a opuštěna planina. Osoba se zastavila uprostřed mezi lavičkama a po chvíli jí něco ze zadu popadlo a zakrylo jí oči. "A mám tě Lauro. " Laura se pousmála a s pobavením zvolala. "Ahoj, Caroline. " A otočila se ke Caroline s úsměvěm na tváři. V tu chvíli vyběhlo zbytek spolužáku a krajínou se rozezněla hlasitá hudba. Je to jasný párty začala. Caroline si to zamířila k sudu s pivem a Laura se otočila k onomu lesu. Naskočila jí husí kůže po celém těle, když mezi stromy zahlédla stín. Lauře to nedalo a šla se podívat se blíže, aby to mohla blíž prozkoumat. Chvíli tam stála před lesem a soustředěně ho zrakem zkoumala, ale onen stín už nezahlédla. V tu chvíli jí něco popadlo za rameno a Laura povyskočila leknutím. Svižně se otočila a před sebou spatřila  Sophii. "Děje se něco Lauro?" Optala se jí vystrašeně Sophie. " Ne... jen jsme zahlédla něco v lese. Víš co, to je vlastně jedno. Jdeme se bavit."

 

Hudba hrála, Alkohol tekl proudem a okolo všude byl slišet jen smích. Všichni se bavili a tančili až do půlnoci, až na Lauru s Caroline.

Epizoda 3: Zlý Měsíc Vychází

 

15

"Co se děje Lauro, že se nebavíš s námi. Jde o Michaela?" Optala se jí ustrašeně Caroline a hluboce se jí zadívala do oči. "Měl dneska sem přijít, ale nejspíš zase zmizel, jak to má ve zvyku." Odpověděla jí Laura se smutkem v tonu hlasu. "Lauro, nemůžeš vědět co se stalo. Třeba se jen zdržel a dorazí později." Uklidňovala jí Caroline a ustaraně se rozhlížela okolo sebe. "Myslíš Care? Myslíš že opravdu dorazí?" Odsekla jí pobouřeně Laura a s úsměvem si vychutnala další doušek vychlazeného alkoholického nápoje v kelímku. "Jsem pro něj jen hračka se kterou si může hrát jak se mu zlíbí a na to jak se cítím se neohlíží." Pokračovala a dopila poslední doušky svého nápoje. "Jak tohle můžeš říct ? Co když je vše úplně jinak a ty začínáš být pouze zbytečně moc pesimistická ?" Zadržela jí Caroline dříve než stačila Laura něco dodat. "Jak můžeš vůbec tohle říct? Jak vůbec můžeš stát při něm, místo při mě?" Rozčílila se Laura a odhodila vztekle svůj prázdný zmuchlaný kelímek vedle ohniště. "Protože by jinak nestál a nečekal na tebe za tebou." Pronesla Caroline skleslím hlasem a zvedla se od ohniště do kterého před chvíli Laura odhodila svůj kelímek. Chystala se k odchodu, když viděla že Laura je zaskočená. "Ne! Zůstaň semnou tady prosím. Nechci sním být sama a zase dokola poslouchat jeho výmluvi proč se zpozdil." Zadržela jí Laura a popadla jí za ruku. "Promiň, ale měli by ste si to vyřešit." Odsekla jí Caroline a objala jí. "Neboj, bude to v pohodě a kdyby něco budu poblíž." Dodala Caroline, usmála se na Lauru a odešla. Laura jen nervózně pohoupla rukama, oddechla si a otočila se směrem k Michaelovi. "Ani se nedivím, že jsi vytočená a ani se nebudu snažit nějak s toho vykroutit." Pronesl kní Michael a přistoupil blíže. " Ale pravda je taková, že ani nevím co mám dělat. Opravdu nejsi pro mě hračka, právě naopak. Moc mi na tobě záleží a prostě se bojím 

16

sklamání." Dodal a opatrně předstoupil k Lauře. "Tak proč mi tohle dělá.." Vytkla mu Laura a než stihla dokončit větu, tak byla v Michaelově oběti. "Moc ti to sluší." Dodal a políbil jí na čele. Laura ho chvíli nechápavě pozorovala a pak ho udeřila rtém dlani po hrudi. "Co si myslíš, že jsem nahráčíš. Namítneš mi lichotky a vše bude v pořádku a já jak malá husa ti vběhnu do náručí?" Seřvala ho Laura a otrhla se od něj dál. "Ne, to ne. Jen jsem doufal, že mi dáš poslední šanci na procházku s tebou, aby jsme si mohli promluvit." Odpověděl jí zklesle Michael a pohlédl na ní se skleněnými oči. "Michaeli, nejsem už malá a na tohle ti už neskočím." Pokračovala ve výtkách nadále. Michael jen chápavě pokývnul a povzdechl si bolestivě. Laura na sucho polkla poslední výtky a snažila se uklidnit. "Máš hodinu a pak půjdu domu." Pronesla k němu a prošla kolem něj k nedalekému potoku u kterého se nacházela lavička. Michael jí nechápavě pozoroval, ale dlouho neváhal a vydal se za ní bez jediných slov.

 

"Ty mě prostě musíš provokovat bratře. Jak si přeješ." Zvolal k sobě tiše s pobaveným výrazem Steven, který Michaela s Laurou pozoroval opo dál kousek od lesa. Byl už připraven vyrazit za nimi, když v tom mu zkřížil cestu Nick. "Ahoj Stevene, jak se vede?" Zvolal k němu Nick, který stál před ním. Sotva se udržel na nohou a za nedlouho se i pozvracel. "Nechutný!!! Ikdyž je to vlastně ještě lepší." Zvolal Steven a pohlédl opovrženě k Nickovi. "Nicku posliš. Co bys řekl na to, že bys zašel semnou k autu a pomohl mi donest další sud s alkoholem. Parkuji tady kousek v lese a aspoň by ses utřel." Namítnul mu Steven a pohledl opět na Lauru s Michaelem před ním jak se spolu baví. "Stevene nevím. Laura by mě zabila a jasně mi řekla že nemám chodit nikam kde na mě neuvidí." Zvolal k Stevenovi 

17

Nick a pohledl z podřepu k němu. "Ale prosím tě, ta má teď starosti o Michaela a ke všemu se to nedoví." Odsekl ho arogantně Steven a dodal. "A ke všemu by sis šplhnul u te blondýny u které se motáš celou noc. Nemůže s tebe zpustít oči." Poplácal ho po raměni a prknul na něj. "Myslíš? No já nevím." Váhal Nick a pohledl k oné půvabné blondýnce. "Jasně, není nad čím váhat. Než si toho Laura všimne tak budem tady." Ujišťoval ho Steven a naléhal na Nicka nadále. "A ke všemu budeš semnou a ne s cizím." A opět pohlédl na Lauru s Michaelem. "No dobrá ale musíme si pospíšit. Nemám náladu se dohadovat s Laurou." Podlehl mu Nick, zvedl se z podřepu a otřel si ústa. "Neboj, budeme tady hned." Ujistil ho Steven a popadl Nicka kolem ramen. Společně se vydali k lesu a naposled se Steven otočil k Michaelovi s Laurou. Úsmál se zákeřně a nadále následoval Nicka do lesa.

 

"Slib mi že už nikdy ale nikdy mi tohle neuděláš!" Ohnala se Laura k Michaelovi a ten jen souhlasně přikývnul. Ve vzduchu se nesl cladíví vánek a Laura se otřásla husí kůži. "Na, obleč si to." Zvolal Michael k Lauře a podal jí svou koženou bundu. "Děkuju." Zvolala Laura radostně a spokojeně k Michaelovi a přitulila se k němu blíže. Michael jen kní vzhlídnul se spokojeným výrazem a díval se Lauře do očí. Laura věděla, že nedokáže dlouho Michaelovi odolávat, tak to vzdala. Zvedla hlavu a začala se přibližovat k jeho ústům. Byla pevně rozhodnuta a odhodlaná ho políbit. "POMOOOOOC!!!!" Ozvalo se z dálky a tím romantická chvíle zkončila. Laura i Michael okamžitě reagovali a rozhlíželi se co se děje. Situace byla vážná a nejasná. Hlas vycházel z lesa. Po chvíli se vše vysvětlilo a Michael ucítil jak se Lauře málem zastavilo srdce. Z lesa vyběhl Nick, který byl v plamenech. Caroline hned mu spěchala na pomoc

18

 a po chvíli doběhla i Laura s Michaelem. Nick už byl na zemi v bezvědomi, když ho ostatní konečně uhasili. Všude byl totální chaos. Ostatní spolužáci hýkali a rozběhli se do všech stran. Někteří byli u Nicka a volali záchrannou službu. Caroline držela Lauru v obětí a snažila se jí uklidnit. Michael se snažil o první pomoc a rozhlížel se okolo aby dokázal vyhodnotit situaci a příčinu požáru. Jak se rozhlížel tak se zarazil, když zahlédl Stevena na krají lesa s cigaretou. Radostně mu zamával a posléze zmyzel jak Michaelovi před obličejem proběhla Laura se slzami v očích..

19

Blížil se chladný večer a okolo se rozléhalo jen hlasité ticho. Okolo byly jen samé lavičky s popraskanými plastovými kelímky a po pravé straně přes most šuměla voda od potůčku. Slunce zapadalo a zdálky se ozýval praskot větví ze stromu. Mezi stromy v nedalekém lese z druhé strany mostu, ze kterého se ozýval hlasitý praskot větví po běhu pod nohama. Mezi stromy se zjevoval slabý stín, který stále pronásledoval v temnem šeru korunách stromu utíkající  záhadnou osobu. Za nemalou chvíli záhadná osoba vyběhla z lesa. Před ní se rozprostírala prázdna a opuštěna planina. Osoba se zastavila uprostřed mezi lavičkama a po chvíli jí něco ze zadu popadlo a zakrylo jí oči. "A mám tě Lauro. " Laura se pousmála a s pobavením zvolala. "Ahoj, Caroline. " A otočila se ke Caroline s úsměvěm na tváři. V tu chvíli vyběhlo zbytek spolužáku a krajínou se rozezněla hlasitá hudba. Je to jasný párty začala. Caroline si to zamířila k sudu s pivem a Laura se otočila k onomu lesu. Naskočila jí husí kůže po celém těle, když mezi stromy zahlédla stín. Lauře to nedalo a šla se podívat se blíže, aby to mohla blíž prozkoumat. Chvíli tam stála před lesem a soustředěně ho zrakem zkoumala, ale onen stín už nezahlédla. V tu chvíli jí něco popadlo za rameno a Laura povyskočila leknutím. Svižně se otočila a před sebou spatřila  Sophii. "Děje se něco Lauro?" Optala se jí vystrašeně Sophie. " Ne... jen jsme zahlédla něco v lese. Víš co, to je vlastně jedno. Jdeme se bavit."

 

Hudba hrála, Alkohol tekl proudem a okolo všude byl slišet jen smích. Všichni se bavili a tančili až do půlnoci, až na Lauru s Caroline.

Epizoda 4: Sourozenci

 

20